Ciao:))))
 
Zdravím vás všechny po krásných jarních prázdninách s velmi kontroverzním tématem - plastické operace, ANO či NE????
S velmi silným pocitem, že na mě jde jaro, jsem toto téma otevřela i s vědomím, že si příliš fanynek nezískám, ale já se vskutku hroutím ze selfie fotografií plných špulících se rtů, křečkovitě zdutých lící a obličejů bez mimiky :((((
 
Já hloupá stále věřím, že věk nerozhoduje, jelikož je tím nejspravedlivějším ukazatelem v životě každého z nás, je neodvratitelný a nezadržitelný, ale i přes vrásky v našich tvářích je nositelem životních zkušeností, moudra a času, který nám byl dopřán a my ho méně či více, lépe či hůře využili!!!!
 
Plastická chirurgie je obor, který mnohé zahojí a sebevědomí navrátí těm, jimž v životě nenadálá událost mohla život změnit k nepoznání. Samozřejmě můžeme zmínit několik úkonů, jejichž zdravotní opodstatnění budeme obhajovat do morku kosti. Podle mne je to obor, který velice obratně využívá lidské neschopnosti být sám sebou, nenasytnosti, rozmarů dnešní doby a nadutosti lidských peněženek.
 
Jsem velikou zastánkyní lidské originality, osobitosti a to samozřejmě nejen v módě, ale zejména v lidském přístupu, jednání jako celku. Nikdy mě totiž žádná plasticky vyzdobená žena neohromila svojí tváří :(((
 
V tváři skutečného člověka se skrývá mnohem více, jiskra v oku, vrásky, které vyčíslí, jak moc se dotyčný  v životě smál, pokorný výraz, značící moudrost tohoto člověka a nadhled, který shovívavě přijímá zdutou masku bez výrazu, která věří, že jen takto je ta krásná, pro své okolí i sebe sama takto přijatelná.
A možná ano, mnohokrát jsou to i trendy ve vnímání lidské krásy a nároky drahé polovičky??!! Je snad jednodušší přijmout fakt, že vedle sebe muži potřebují z plakátu vystřiženou figurínu než přítele a přirozeně stárnoucí krásnou partnerku, která má sice více vrásek a vykojená ňadra, ale jejíž duševní krása nikdy nedovolí ztratit i svoji fyzickou krásu z tváře????
Já sama za sebe jaro přivítám i ve svých letech bez plastických zákroků, zaběhám si kolem krásné a prosluněné přehrady, pročistím své tělo bylinkovým čajem, pojím něco lehkého a hlavně.... se budu hodně smát:)))))
 
Vaše Lenka
 
Na dva týdny jsem se odmlčela, protože se můj život zrychlil a zažívám mnoho proměn. Pozitivních. Přesně v období mojí smířenosti s tím co žiju, představuju ...kdo jsem... přišlo ještě více práce, kterou mám ráda...ale hlavně přišla Láska. Nedovedla jsem si už představit, že budu milovat v ještě větším rozsahu než jsem kdy milovala...Potkala jsem muže, který si mě váží a já pochopila, že to je pravě to, proč se poslední dobou cítím nesmírně žensky...krásně...růžově. Lítám si v oblacích a chci se takto cítit už až do smrti. Můj výraz v obličeji se proměnil natolik, že denně slýchavám jak musím být  spokojená...A taky že jsem :)
Téma plastických zákroků je v mojí branži tématem velmi probíraným a diskutovaným... i přesto, že spím pět hodin deně (protože opravdu dost pracuju-a po 35tce vstávat do ranního TV vysílaní není žádná sranda :) ), zjišťuji, že nechat si na sobě občas něco decentně upravit není asi nic špatnýho...stejně přes všechny ty úpravy okolí pozná stav vaší duše. To co žijeme se odráží na našem obličeji...výrazu...pohledu.
Leni, máš pravdu. Stydět se za vrásky není třeba. Příběhy, které se za našimi vráskami skrývají nás totiž posouvají dál. I moje menší prsa mi vždy připomenou to sladký období kdy se narodil můj syn a měla jsem pocit, že mě vysaje celou -  celičkou. Můj syn Kristian chodí do Česko-kanadské školy a protože je to škola soukromá, prestižní, mnohdy vidím maminky vezouc své děti do školy s našpulenými rtíky, tvař bez jediné vrásky (byť už jim dávno není dvacet)...a sleduji jejich výrazy...a jejich energii. Někdy mám pocit, že jsou si nápadně podobné...Jsem pozorovatel lidí. A dnes už jako velká dospělá holka, která si nedávno prošla také těžkým obdobím vím, že ani jedné vrásky nelituju.
 
To důlezitejši je totiž v srdci...a ten pocit se koupit nedá...neni na prodej...naštěstí...
Hezký zbytek týdne přeje Gabriela